Tak jsme zase po roce vyrazili na Noc tapürů. Počasí neslibovalo nic příjemného, ale jelikož tato šifrovačka byla vůbec naše první, řekli jsme si, že na ni prostě půjdeme, ať se děje, co se děje.

Složení týmu bylo malinko jiné než loni. Radka jsme nechali doma u počítače a vyměnili ho za Pavla. Markéta také nemohla jít, ale bohužel jsme pátého člena již nesehnali.
Takže členové z loňska Romana, Terezka a Jára a nový člen pro tuto hru Pavel.

Zpět

Zpět na hlavní stránku

Noc Tapürů
20. - 21. 9. 2008

Start - Židovské pece
Na start jsme dorazili přesně. Sice jsme měli v plánu dojít o něco dříve, ale nějak mi selhaly tramvajové spoje. Ale vůbec to nevadilo, protože jsme bez toho na stratu strávili dost času. Orgové se tvářili, že nás rádi vidí a že bez nás by to nebylo ono. Chvíli jsme jim to věřili, ale jen do té doby, než nás první, vlastně nultá šifra málem odrovnala.

*

Na znamení otvíráme obálku a pouštíme se do luštění. Vítr děsně fouká a nám začíná být hrozná zima. Přesvědčujeme Járu, že sejdeme někam do závětří, ale odmítá. Sedí a luští, sem tam doplňuje nějaké to slovo. Tak to vydrží bez hnutí další dvě hodiny. Jelikož je na dobré cestě, neodmlouváme. Možná škoda. V teple bychom byli třeba úspěšnější. Sice jsme na princip šifry nepřišli, ale něco nám vychází. Škoda, že se jedná o popis cesty, jinak bychom asi místo vyhaluzili.
My s Terezkou zatím vymýšlíme pomocnou větu, která musí obsahovat všechna písmena abecedy kromě Q, X, a W, a to včetně diakritiky.
Ze startu se pomalu ztrácí jeden tým za druhým, až nás i přes původní přesvědčování, že času mají dost, nakonec opustí i orgové. Necítíme se zrovna nejlépe. Takový začátek jsme si teda nepředstavovali. Ale zatím se nevzdáváme. I když nám nevychází celý text, snažíme se bloudit okolím a hledat něco, čeho bychom se chytli. Ale jediné k čemu to vede, je, že Terezka prohlašuje, že končí a že jde domů. Proto se rozhodujeme zavolat o řešení. Jak potupné hned na začátku, ale nedá se nic dělat. Dozvídáme se, že máme jít na Vítkov. Byli jsme tak blízko.

1. stanoviště - Vítkov
Tam málem přejdeme orgy, kteří na nás čekají na prvním stanovišti. Rádi nás vidí, jelikož zde začínají aktivity, u kterých je orgů třeba a díky nám tu musí pěkně dlouho mrznout. Ale líto nám jich není, však my jsme také promrzlí. Měli dát na začátek něco lehčího.
První aktivitou je signalizace písmenek na dálku. Není to nic těžkého, a protože Terezka i Jára dobře vidí, čísla si ukazujeme normálně na prstech. Vyluštíme heslo a dostáváme první čtyři části zprávy.
Další aktivitou je pexeso s obrázky různých tapírů. Hry se ujímá Terezka, které se už zvedla nálada, a vyhráváme nad orgy a získáváme tak další část zprávy.
Poslední aktivitou je rybaření. I když se to zpočátku zdá těžké a orgové na nás chtějí být hodní, požadovaný počet rybiček se podaří ulovit a získáváme tak poslední část zprávy. Z té zjišťujeme, že se máme vydat na Petrské nám. Jára chce jít pěšky, ale proč si nepočkat na autobus, který by nás přiblížil na Florenc.

2. stanoviště - Petrské nám.

Docházíme na druhé stanovitě a po dlouhé době konečně potkáváme nějaké družstvo. Už jsme mysleli, že budeme chodit stále sami. Toto družstvo pak potkáváme ještě několikrát a tak se s nimi trochu kamarádíme. Šifra vypadá zajímavě. Jelikož neumím počítat a myslím, že obrázků je jen pět a řádků také pět, docházím k závěru, že je třeba z každého řádku vybrat jiný obrázek. Touto logikou mi vychází jít hledat ke kolotoči na Letné a na své dedukci trvám. Sice ji nemám podloženou ničím dalším rozumným, ale nic jiného smysluplně nevychází. Ale protože jdeme přes Štvanici, obcházíme i tu - stadion, schody i sochu.
U kolotoče samozřejmě nic není a moje teorie se rozpadá. Navrhuji ještě schody na Letnou, ale už ne tak vehementně. Scházíme tedy k Vltavě a tu vidíme nějaké kluky s baťohy přelézat zábradlí. Že bychom byli správně? Ne, jedná se jen o nějaké turisty, kteří si zkracují cestu.
Pod schody voláme tedy o nápovědu a pronášíme naši úžasnou větu „Na divokém západě žil úplně sám flekatý kůň jménem Ďábel, který neměl rád psa Ťapku, bič a šeříky, ale rád jedl grahamový chléb s cukrem a pěl přitom ódy.“ Tu poslední část věty jsme rychle doplnili na místě, když nám chybělo „ó“. Nápověda nám pomohla. Konečně nám docvaklo, co znamenají ty znaky u slov, a máme první úspěšné vyluštění. Ono totiž dle nás zřícenina je ve skutečnosti hrad, vlna moře, kolečka stroj, kytka růže, domek stavení a samice žena. Tak musíme na Kampu, kam se nám moc nechtělo. Naštěstí jede brzy tramvaj, tak se zase kousek dál svezeme.

3. stanoviště - Kampa

Jsme na Kampě. O veliké židli a pudlech víme, ale že je tam noha? Obcházíme Kampu a užuž propadáme panice, že jsme zase špatně, když tu vidíme naše staré známé luštící družstvo. Opatrně obcházíme domek a za ním se schovávají orgové, u jejichž nohou je další šifra. Kromě šifry dostáváme i kulatou krabičku lentilek. Nemá cenu si ani sedat, díky účasti na Hradecké sově se chápeme nůžek, rozstříhaný pásek namotáváme na lentilky a čteme další zprávu. Chvíli nám sice trvá najít tu správnou Skalku, ale máme to. Opouštíme stanoviště i ještě luštící tým a míříme na tramvaj, která nás dováží Na Knížecí. Nutno podotknout, že díky Pavlovi a jeho navigaci s jízdními řády nám letos přibližování MHD ušetřilo spoustu času a hlavně našim nohám dost kilometrů. O to déle jsme mohli strávit nad luštěním šifer, což nám ale zase moc nešlo.

4. stanoviště - park Na Skalce

Na stanoviště docházíme už za tmy. A nevídáno, potkáváme tu další dva týmy. Z toho vyplývá, že tato šifra bude těžší. Usedáme na lavičku pod lampou a snažíme se luštit. Za chvíli kolem nás projíždí policejní auto a muži zákona na nás divně pokukují. Jedou ovšem dál a my se můžeme věnovat bez rušení naší činnosti. Po nějaké době přicházím na to, že v každém sloupečku chybí jedno písmeno a vychází nám smysluplný text. Radujeme se ale předčasně. Jedná se o postupnou šifru a dál už jsme v koncích. O kolik se má posunout nemůžeme dát dohromady. Zatím luštíme pomocnou šifru. Pokoušíme se volat o nápovědu, ale ta nám říká, co už víme. Během našeho luštění přichází naši staří známí a nejsou na tom také moc dobře. Ale protože jsme nebyli na minulém stanovišti sobečtí, prohodíme s nimi několik přátelských slov a můžeme pokračovat dál. Volíme sice delší trasu metrem, ale ušetříme nohy výstupu na Vyšehrad.

5. - 9. stanoviště